14.Kapitola

14. srpna 2012 v 18:08 | Ell&Niks |  The Vampire Diaries - Never and Forever
*Z pohledu Ivy*
Koukali jsme se na sebe pohledy plnými očekávání. Byl uvězněn v kruhu, který vzplál ohněm.

Klaus. Vrčel a řval na Rebeccu. Díky ní je tady. K rituálu je potřeba krev Klause a pravděpodobnost že by nám jí dal dobrovolně je velmi malá. Becce věří. Věřil. Využili jsme ji tedy k tomu, abychom ho sem nalákali. K tomu, aby s ní přišel, jsme potřebovali notnou dávku štěstí. V duchu jsem děkovala bohu. Teď jen stála naproti němu, z druhé strany magického kruhu a tvářila se lítostivě. Byla jsem vedle ní spolu s Fay, Damonem a Stefanem. Elena s Caroline měly nakázáno zůstat pěkně doma. Ostatní se o ně báli. Podle mě by to spíše zmrvili.
Šťastně jsem se usmívala, konečně je nablízku možnost, že se ho zbavím. Bratři Salvatorovi také vypadali spokojeně. Fay se opět egoisticky pousmívala a vyměňovala si s Klausem kdejaké urážky. Jinak jsme všichni mlčeli. Bonnie seděla na zemi, před sebou knihu a mračila se soustředěním.
Byli jsme na mýtničce před domem, kde jsou duchové čarodějnic. Celé scenérii dodával na tajemnu úplněk. Všude kolem se rozkládala už jen pole. Sakra, nebýt upír tak se dost bojím.
Podívala jsem se na Klause. Tvářil se.. spokojeně? Opravdu? Okolí nijak nevěnoval pozornost. Jako by tohle dělal každý den. Podle výrazu ve tváři jen plýtváme jeho drahocenným časem. Jeho oči už ale neměli obvyklou barvu. Byly to oči vlka.
Bonnie začala. Do svého kotlíku skoro jako z Harryho Pottera vylila moji a Fayinu krev. Následovala Tylera, Rebeccy, Mattova, Elenina a nakonec tam vlila i tu svou. Přidala popel z bílého dubu. Potom přišla na řadu krev Klause. Už na začátku rituálu se Bonnie podařilo spojit moc s čarodějkami v domě a společně Klause na pár vteřin "spoutali", takže se nemohl hýbat. V tu chvíli přispěchal Damon a řízl ho přes celou dlaň. Posměšně se usmíval.
"Teď je řada na nás." řekl radostným hlasem Klausovi. Potom kývl na Bonnie. "Do toho."
Vstala, vzala si sebou ten "kotlík," a začala chodit kolem kruhu který hořel jen pár centimetrů nad zemí. Něco při tom mumlala a bylo na ní vidět, že se opravdu maximálně koncentruje. Když kruh obešla třikrát, zastavila se. Přesně v tem moment oheň vzplál natolik, že stěží bylo vidět Klause v něm. Bylo slyšet jen praskání ohně a odříkávání kouzla. Bonnie vzala do rukou knihu a drmolila ještě rychleji, hlasitěji a intenzivněji než před tím. Přísahám, že tu moc kterou vysílala ke Klausovi musel cítit snad každý na míle daleko. Jako by se to vznášelo ve vzduchu. Její hlas nabíral na síle. V pozadí byly dokonce slyšet další hlasy, které by normální člověk slyšet nemohl.
"Čarodějky." Špitl Stefan.
Teď už Bonnie řvala. Dívala se kamsi do dálky s vykulenýma očima. Ruce se jí třásly.
"Pomozte mi!" křičela na někoho. Rituál byl teprve v půlce, ale z nosu jí krev tekla už teď.
Kolem kruhu se začala objevovat téměř neznatelná nazlátlá záře. A najednou..
Najednou nic. Oheň pohasl, záře zmizela. Bonnie na chvíli zmlkla, po pár sekundách začala znovu odříkávat text kouzla. Ale.. nic nedělo. Vůbec. Nic. Hlas čarodějek už najednou nebyl slyšet. Bonnie přestala říkat kouzlo a zmateně se podívala na nás.
"Tohle není konec. Tohle se nemělo stát."
"Co to k sakru.." vyhrkl naštvaně Damon. Klaus se usmíval a přistoupil na samý okraj kruhu.
"Chybička se vloudila?" otázal se vesele. To mi pilo krev. Rebecca vypadala pěkně vyděšeně. Stefan zuřil, pěsti měl zatnuté, stejně jako jeho bratr. Fay vypadala prostě zaskočeně.
"Takže.. zdá se, že to zkusíme zase jindy." Mrkl na mě Klaus. Zmizel. Prostě zmizel. Přerývavě jsem dýchala. Byla jsem vzteky bez sebe. Pro všechno na světě, jak to, že to nepovedlo? Kouzlo bylo správné! Co se k čertu stalo?

*Z pohledu Fay*
Pozorovala jsem Ivy, která nepřítomě hleděla na místo, kde ještě před chvílí Klaus stál. Znám ten pohled. Uvnitř křičela a nadávala a neměla sílu ani na to pustit to ven. Stefan pomáhal Bonnie. Damon vysílal do vzduchu různé nadávky a já se jen snažila tvářit překvapeně. Nevím, jaké by to bylo, kdyby věděli že jsem to způsobila já. Jen jsem naposledy na oko zakroutila hlavou a rádoby zoufale odešla pryč. Vydala jsem se do Klausova sídla na předměstí. Vtrhla jsem dovnitř. Konečně jsem našla pokoj, kde se rozvaloval v křesle. Byl v knihovně a spokojeně si něco četl.
"Musím říct.." odložil knihu "že pokus to byl dobrý. Ještě že mám tebe, zlato." Nahodil svůj obvyklý úsměv.
"Nech si ty ironický oslovení, Klausi." odpověděla jsem mu s úšklebkem.
"Takže jsem udělala co jsem musela a..tím je to pro mě uzavřené." kývla jsem. Ve tváři se mu objevil překvapený výraz.
"Fay, doufal jsem, že to takhle půjde dál. Že budeš na mé straně. A jednoho dne možná.."
"Možná co? Možná si budeš hrát na někoho komu můžu věřit a pak mi bodneš dýku do zad?" zvýšila jsem hlas.
"Mohli bychom být zase rodina, Fay. Chci, abychom byli zase rodina. Myslel jsem, že časem mi možná budeš schopná odpustit. Myslel jsem, že jednoho vzdáleného dne mi bude schopná odpustit i Ivy." mluvil tiše. V očích měl zase ten vystrašený výraz, ale..slyšela jsem v jeho hlase upřímnost.
"Na to budeš potřebovat hodně dobrých skutků a hodně času."
"Mám na to přece celou věčnost, drahá." Bylo těžké najít si názor na to, co říká. Bojovala ve mě myšlenka s myšlenkou. Je to sobecká svině, ale je to můj otec. Udělá všechno pro to aby dostal co chce, ale vždycky to dostane. Je schopen uložit svou rodinu na desítky až stovky let ke spánku, ale nebyl by je schopen zabít definitivně. Je to hodně zvláštní osobnost. Ale nedělá to z něj dobrého člověka. Nebo spíš hybrida. Z našeho rozhovoru nás vytrhl zvonek.
"Bylo by ode mě troufalé požádat tě, abys zmizela?" zeptal se. Pokrčila jsem rameny a byla jsem pryč. Vlastně ne tak pryč jak by asi chtěl. Klaus seběhl po schodech do přízemí a šel otevřít. Já jsem se vrátila do prvního patra a odtamtud sledovala, co se děje. Vždycky je dobré vědět. Hned jak Klaus otevřel dveře, vyletěla Caroline a objala ho.
"Caroline.." řekl překvapeně Klaus. Byl opravdu, opravdu hodně překvapený. A já taky.
"Nevěděla jsem to. Přísahám, že jsem to nevěděla. Musela jsem být s Elenou doma..neřekli mi nic. Myslela jsem že..myslela jsem.." chrlila ze sebe rozrušeně. "Jsi v pořádku?" zeptala se potichu.
"Víc než to.Asi se budu snažit umřít častěji." Objal jí těsněji a usmíval se jako sluníčko. Oba se zasmáli a vydali se do jídelny. Nikdy jsem ho neviděla..takhle. Nechápala jsem co tu Caroline dělá. Vypadalo to jako nějaký podivný druh vztahu. Asi jsou jen přátelé. Zatím. Z přemýšlení mě vyrušila smska. Psal mi Tyler, že se u mě zastaví. Nějak zvlášť mi to nevadilo, protože ten večer s ním byl dost uvoňující. Konečně jsem mohla s někým mluvit.
Vešla jsem do mého obýváku a rozvalila se na gauč. Ani jsem se nemusela otáčet. Slyšela jsem ho.
"Ahoj Tyi." řekla jsem a posadila se. Sedl si ke mě.
"Promiň Fay, ale tvoje dveře jsou tak trochu mimo provoz.." pousmál se a pak se zavtářil znepokojeně. "Jsi v pohodě? Slyšel jsem, že se ten rituál nepovedl."
"No..jo, jsem. Nechápu, co bylo špatně. Udělali jsme všechno, co jsme měli." Zalhala jsem. Ještě že jsem tak dobrý lhář.
Podíval se na mě a naklonil se ke mě. Zpanikařila jsem.
"Doběhnu pro něco k pití. Chceš whisky nebo radši..krev?" snažila jsem se zamluvit jeho divné chování. Nepomohlo to.
"Chci tebe, Fay." Dřív, než stihl něco udělat jsem se zvedla a rychlým krokem se vydala do kuchyně. Najednou stál přímo přede mnou. A pak po mě prostě..vyjel. Odtrhla jsem ho od sebe.
"Co to sakra děláš?!" zařvala jsem na něj.
"Koukni Fay, já chci někoho a ty chceš někoho. Mohli bychom je prostě.."
"Přinutit žárlit." dořekla jsem za něj. Bylo to geniální. "Ale nechápu, proč jsi udělal..to co jsi udělal."
"Protože si to přece můžeme zpříjemnit." rebelsky se usmál. Zamyslela jsem se a úsměv jsem mu opětovala. O pár vteřin později už byl přimáčklý ke zdi. Bez trička a trochu krvavým krkem.
"Počkej počkej.." vymáčkl ze sebe udýchaně.Podívala jsem se na něj s tázavým pohledem. Přejel si rukou po kousanci, který jsem mu udělala. "Zapoměl jsem, že ty jsi ta zlá." zasmál se, hodil se mnou na gauč a snažil se udržet krok.
Probudili mě paprsky slunce. Ani nevím, jak jsme se z obýváku dostali do mé ložnice. Podívala jsem se na Tylera ležícího vedle sebe. Hodila jsem na sebe jeho košili a seběhla po schodech dolů. Na každém metru byl pohozený kus oblečení. Podívala jsem se do zrcadla. Na krku a na břiše jsem měla zbytky uzaschlé krve od zahojených kousanců. Zavrtěla jsem hlavou sama nad sebou. "Fay, Fay, Fay.." řekla jsem sama sobě. Situace se mi nějak začaly vymykat kontrole.

Přechozí část..........................................Pokračování

 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Anketa

Jsi Team Ivy x Team Fay ?

Team Ivy!
Team Fay!

Komentáře

1 Alexis Dark Alexis Dark | E-mail | Web | 14. srpna 2012 v 21:18 | Reagovat

Nechci být tou kritizující, ale vy jste z Tylera udělaly úplnýho záletníka! Nejdřív vyjede po Ivy a pak po Fay? No... Uvidíme, jak se to bude vyvíjet dál...

2 Ell (Adminka) Ell (Adminka) | Web | 14. srpna 2012 v 21:35 | Reagovat

[1]: Však on chce pořád Ivy, jen se jí pokouší získat trochu nečestným způsobem :D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.