18. Kapitola

22. srpna 2012 v 0:41 | Ell |  The Vampire Diaries - Never and Forever
Byla jsem na cestě od Lockwoodových. Tyler se necítil moc dobře, tak jsem se rozhodla odejít. Byl poslední srpnový víkend a bylo krásně.

Nechtělo se mi se zase vracet do toho prázdného domu, tak jsem se šla projít. Celou dobu jsem měla ten děsivý pocit, že za mnou někdo jde. Neustále jsem se ohlížela. Teď jsem si ale byla jistá že za mými zády něco zašustilo. Otočila jsem se a předemnou stál ten poslední člověk, kterého bych čekala. Usmíval se tím úžasně neodolatelným způsobem. Prohledála jsem si ho od shora dolů. Tmavé vlasy v rozcuchu, černá košile..přesně tak, jako před 300 lety.
"Benjamin Hartmenn." Řekla jsem s úsměvem.
"Kolikrát ti ještě budu říkat, že jsem Ben, a ne Benjamin." Otočila jsem oči v sloup.
"Jsi Benjamin. To, že to budeš popírat nic nezmění." ušklíbla jsem se a zasmála se.
"Nech mě si to aspoň namlouvat, Fay." pousmál se a posadil se na lavičku poblíž. Sedla jsem si na vedle a zeptala se.
"Proč?" úsměv pohasl. Podíval se na mě. "Proč si zmizel a nerozloučil se?"
"Proměnila si mě v upíra, Fay!" vykřikl na mě. "Trvalo mi dlouho, než jsem se s tím smířil."
"Umíral si Bene. Byl si můj nejlepší přítel.." prohrábla jsem si vlasy a snažila se zakrýt, jak těžké to pro mě bylo.
"A tys mi nacpala svojí krev a zakroutila mi krkem. Věděla si, že nechci být upír. Že bych radši umřel."
"Bylo jednodušší žít s tím, že mě nenávidíš než s tím, že jsi pryč." odpověděla jsem potichu. Naštvaně zavrtěl hlavou. "Je mi to líto..celé roky jsem si namlouvala že neexistuješ, abych nemusela myslet na to, že mě nenávidíš." polkla jsem.
"Nenáviděl. Jsem tu, abychom mohli dohnat ztracený čas." usmál se a stoupl si. Okamžitě jsem ho objala. Nejde to vysvětlit, ale tenhle člověk pro mě znamenal hrozně moc. Před pár staletími jsem byla na lovu a on měl být má oběť. Prodírala jsem se lesem a uviděla jeho. Seděl u ohně za malým stavením, v kterém žil. Přisedla jsem si. Měla jsem v plánu si s ním povídat, pak říct něco, co ho vyděsí k smrti, nechat ho utíkat a pak ho prostě zabít. Ale zasekla jsem se u té první části. Měli jsme toho tolik společného. Poprvé v životě jsem si přišla normální. Líbil se mi ten pocit, když jsem s ním byla a mluvila. Pár týdnů jsme se scházeli a já mu pak řekla, co jsem zač. Nevyděsilo ho to. Věděl o upírech, vlkodlacích..o všem. Jeho babička mu vyprávěla povídačky o tomhle všem. Řekl mi, že jednoho vlka znal a pomáhal mu přečkat úplňky. Od té doby jsme spolu pár let trávili čas. Když mu bylo 25, chytl nějakou nemoc a umíral. Byl pro mě příliš na to, abych ho ztratila. Bez jeho svolení jsem ho přeměnila. Další den prostě zmizel. Nechal mi vzkaz ve kterém bylo Myslel jsem, že jsme přátelé. Přece jenom jsi zlem prohnilá jako ti ostatní. A to bylo všechno. Od té doby jsem předstírala, že jsem ho nikdy nepotkala. Že jsem se s ním nikdy nepřátelila. Ale teď, když tu stojím a dívám se na něj, je to všechno zpátky.
"To bych moc ráda." Zrovna mi přišla smska od Tylera. Psal, že potřebuje mou pomoc a že je to důležité. "Omlouvám se, ale musím jít. Uvidíme se." naposledy jsem mu věnovala úsměv a zmizela. Znovu jsem potichu prošla dveřmi u Lockwoodů a proklouzla do Tylerova pokoje. Ležel tam bezmocně na zemi a po jeho těle stékali parmínky potu. Ztěžka dýchal.
"Proboha Tylere! Co se děje?!" vykřikla jsem a klekla si k němu. Dostala jsem ho na postel. Teprve v ten moment zaregistroval že jsem tam.
"Je mi strašné horko. Mám pocit jako by se mi svírali všechny orgány." šeptal. Sakra. Co mám teď dělat?
"Už se to někdy stalo? Je to nějaká vlkodlačí věc nebo něco?" Byla jsem nervozní. Klepali se mi ruce. Otřela jsem mu mokré čelo a hladila ho po vlasech. Celý se klepal a uplně hořel.
"Nikdy mi takhle nebylo..netuším co se děje." Bylo mu sotva rozumět. Děsilo mě to. Vytáhla jsem mobil a volala Stefanovi.
"Ahoj..mohl bys přijít k Lockwoodům? Je to docela naléhavý." jenom něco souhlasně zamumlal. O pár minut později tu stál i s Damonem a Caroline. Caroline se k němu okamžitě vrhla a chytla ho za ruku. Měla jsem chuť jí vrazit, ale na to nebyl čas. Bratři Salvatorovi na mě vrhaly tázavé pohledy.
"Nevím, co se s ním děje, ale na rýmu to fakt nevypadá." vysvětlila jsem jim. Stefan sáhl Tylerovi na čelo a vyslal znepokojený pohled směrem k Damonovi.
"Uplně hoří. A to nemyslím to tak, že má teplotu." Řekl zaskočeně. Najednou se všechny naše pohledy obrátila ke dvěřím, mezi kterými stála Elena.
"Měli byste se rozloučit. Brzo tu bude o dalšího člena naší party míň." Nechtěla jsem ani věřit tomu, jak veselým tónem to řekla. Srdce se mi rozbušilo. Chtěla jsem jí zabít, strašně moc. Ale věděla jsem, že by mi to Damon neodpustil. K čertu. Vážně dělám rozhodnutí na základě jednoho idiota? Neuvěřitelné.
"Co to s tebou sakra je?! Jak tohle můžeš říct?" zařvala na ní Caroline. "Jako by nestačilo to s Bonnie! Kdo bude další? Já? Matt? Jeremy?!" Elena lhostejně pohodila vlasy.
"Počkej počkej..ty víš, co se s Tylerem děje?" promluvil Stefan. Elena se spokojeně usmívala, jako by jí to bylo všechno uplně jedno.
"Všichni hybridi pomalu umírají. Docela smůla, že si ze mě udělala upíra, Fay.." podívala se na mě. Všichni strnuli a vrhli po mě pohled.
"Já? Já to nebyla! Proč bych to dělala?" chrlila jsem ze sebe zoufale. Tyler se na mě zklamaně díval.
"A proč ne? Na ničem ti nezáleží. Tohle ty přece děláš, ne? Ničíš lidem životy." nervoval mě ten její úsměv!
"Záleží mi na něm!" ukázala jsem na Tylera, která se svíjel v křečích. "A ty bys měla vypadnout, nebo přísahám že tě zabiju!" Křičela jsem. Pokrčila rameny a byla pryč. Všichni se na mě dívali. Damonův pohled mě zabíjel.
"Nebyla jsem to já. Přísahám! Občas dělám šílený věci, ale tohle.." nikdo mi nevěřil. Všichni na mě znechuceně civěli, tak jsem odešla. Seděla jsem v obýváku a čekala, dokud neodejdou. Najednou mi došlo, že..mi Tyler přirostl k srdci. Že ikdyž jsme každý chtěl být s někým jiným, rozuměli jsme si. Bylo to něco podobného jako tehdy s Benem. Byli jsme skvělá dvojka. Bude divné když bude..pryč. Po hodině jsem se konečně dočkala a vrátila se za ním. Ležel na boku a snažil se zhluboka dýchat. Lehla jsem si vedle něj.
"Prosím, řekni mi, že tomu nevěříš." Podívala jsem se na něj.
"Nevěřím. Vím, že pod tou zabijáckou slupkou je něco skvělýho. Je škoda že lidi vždycky odradíš tím, co je napovrchu." mluvil takovým tím umučeným tónem. Bylo na něm vidět, že mu opravdu není dobře.
"Pojď sem." přitiskla jsem se k němu a chytla ho za ruku. Obejmul mě.
"Už to přichází, Fay." řekl vystrašeně.
"Co tím myslíš?" věděla jsem to. Jen jsem si to nechtěla připustit.
"Za chvilku umřu. Je to divný, představoval jsem si to horší." stiskl mi ruku pevněji. "Děkuju žes mi těch posledních pár týdnů udělala snesitelnější." řekl a dal mi pusu na čelo. Snažila jsem se zadržet slzy, ale nešlo to.
"Nechci abys byl pryč, Tyi." vzlykla jsem. Pohladil mě po vlasech.
"Ještě pořád jsem tady. A jsem rád, že jsi tu semnou." neustále mě hladil a zněl klidně.
"Svět je kretén. Už jsem začla žít v domění, že jsem našla někoho kdo je dost dobrej na to, abych ho měla ráda a.."
"Taky tě mám rád."
Stisk jeho ruky povolil. Byl pryč.

Předchozí část.......................................... Pokračování

 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Anketa

Jsi Team Ivy x Team Fay ?

Team Ivy!
Team Fay!

Komentáře

1 Wolfie Wolfie | E-mail | Web | 22. srpna 2012 v 13:56 | Reagovat

Achjóóó!!! Chudák Tyler! A to s tím nařčením Elena přehnala! Začíná mi lézt krkem! :D Dokonalá kapitola, těším se na další. :-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.