21. kapitola

29. srpna 2012 v 15:57 | Ell&Niks |  The Vampire Diaries - Never and Forever
*Z pohledu Fay*

Procházela jsem se lesem. Před několika vteřinami vysvitly první paprsky slunce a já měla tolik věcí k přemýšlení. Nejvíc mi vrtala hlavou Ivy. Co mám udělat s tím, že jsem jediná kdo ví, že přeměnila Elenu?


Prakticky mi vzala dalšího člověka, na kterém mi záleželo. Moje nenávist k ní stále rostla. Je docela ironické, že jí nemůžu zabít. Lidi si myslí, že já jsem ta strašně zlá a ona je ta hodná, ale kdyby věděli to co já a zamysleli se nad tím..Já aspoň nepředstírám, že jsem něčí kamarádka a pak mu neudělám ze života peklo. Kdyby Salvatorovi tušili, že jejich lásku proměnil jejich největší spojenec, nevím, jestli by pořád byli Best Friends. Ivy by si to zasloužila. Zasloužila by si, aby jí všichni zavrhli tak, jako mě. Otázkou zůstává, jestli jsem až taková mrcha, abych to proti ní použila.
Nestále jsem kroutila hlavou nad tím, jak je to komplikované, a přidávala do kroku. Zase mě chytl ten nepříjemný pocit, že mě někdo sleduje. Být jednou z nejmocnějších bytostí na tomto světě je totiž dost nebezpečné povolání. Když se objeví někdo mocnější, chce vás zabít. Tak to většinou chodí. Připravila jsem každý svůj sval na to, že se něco stane. Něco se za mnou pohybovalo a já utíkala. Doufala jsem, že to byl jen nějaký upír, který netuší, že jsem stokrát silnější. V opačném případě by to totiž nemuselo dopadnout dobře. Čarodějky jsou čím dál vynalezávější v tom, jak nás všechny zničit. Čarodějky! Bože. Právě jsem si uvědomila, že to něco můžu zdržet. Intenzivně jsem se soustředila na stromy, které jsem míjela a zabrumlala jakési cosi. Pár jich za mnou spadlo a zatarasilo té osobě cestu. Moc to nepomohlo, ale dalo mi to náskok. Ohlédla jsem se, abych zjistila, jakou spoušť jsem natropila. Najednou za mnou ale nebyl. Zaslechla jsem něco za mými zády, ale už jsem se nestačila otočit.

"Hej, vstávej!" pomalu jsem se snažila otevřít svá ztěžklá víčka.
"Děláš si ze mě srandu?! Proč si to udělal? A jak se ti to k čertu povedlo?!" Byla jsem vážně rozčílená. Křičela jsem na něj jak jsem mohla.
"Myslíš, že jsem to udělal já? Jsi šílená?" vytřeštil na mě oči a zdůraznil slovo šílená. Nahodila jsem zamyšlený výraz. "Jistě že jsi šílená." Zasmál se a pomohl mi se zvednout.
"Když si to nebyl ty tak kdo?" porozhlédla jsem se. Přehrávala jsem si, co se stalo. Neviděla jsem té osobě do tváře a ani neívm, jestli to byl muž nebo žena.
"Notak pojď, potřebuješ odpočívat." vzal mě do náručí. "Damone! Pusť mě dolů!" zařvala jsem na něj. Výsměšně se na mě usmál a o pár vteřin později už jsem ležela u nich na gauči. Přinesl mi nějaké obklady a skleničku krve.
"Zapoměl jsi že jsem něco jako upíří superzloduch. Už mi nic není." ujistila jsem ho a shodila ze sebe deku. Roztrhl mi džíny u kolen a jednu nohavici začal vyhrnovat. Už jsem se chystala ječet, co se to opovažuje, když jsem spatřila bodnou ránu. Byla hodně velká a neuzdravila se. "Co se to sakra děje?" šeptla jsem. Damon vzal jeden z obkladů a přitiskl mi ho na ránu. Chvíli se mi zdálo, že mi tu ránu ošetřuje jen proto, že je hodně vysoko na stehně. Hodně. Zasmála jsem se, plácla ho přes ruku a začla si nohu chladit sama. Usmál se na mě.
"Za chvíli příjde Stefan, půjdeme ke mě." špitl důležitě. Musela jsem se začít smát.
"Máš zakázáno vodit si holky domů?" odpověděla jsem dětským hláskem.
"Pfff." Přenesl mě do svého pokoje. Cítila jsem se jako invalida. Staral se o mě jak o mimino a nervovalo mě to. Lehl si ke mě do jeho úžasné obří postele.
"Brzdi brzdi, zlato.." Zašklebila jsem se na něj.
"Ta postel je dost velká, Fay." Uklidnil mě.
"Myslím, že je akorát..pro jednu osobu." Ironicky jsem se na něj usmála.
"Já nikam nepůjdu, a ty taky ne." Ukázal na moji ošklivě zraněnou nohu. Povzdechla jsem a předstírala, že mi to vadí. Nevadilo.

*Z pohledu Ivy*
"Eleno, můžeš to překonat!" zaslechla jsem jak někdo křičí. Napjala jsem se už při prvním slově. Hlasy vycházely z postranní uličky, kterou jsem zrovna minule, tak jsem se vrátila, abych se podívala jestli jsou tam opravdu ti lidi, kteří si myslím.
"Můžeš tomu vzdorovat.. i přesto že tě přeměnil hybrid, tam někde uvnitř.. jsi to pořád ty. Vím to. Eleno, prosím." Byl to Stefan, který stál před Elenou a koukal na ni prosebným a smutným pohledem. Ona měla arogantně pozvednutou hlavu a polovičatě se usmívala.
"Ale Stefane.. co když tomu vzdorovat nechci? Už nechci být ta stará Elena, která se všechny stará. Mám toho jednoduše plný zuby. Takže by jsi měl přestat plýtvat svým časem, a nechat to být." Celou tu dobu mluvila zlým hlasem, takže její proslov vyzněl ještě bezcitněji.
"Nenechám to být! Nevzdala jsi to se mnou, když jsem byl s Klausem a já to teď nevzdám s tebou." Položil jí ruce na ramena. "Spolu to zvládneme!" Jemně s ní zatřásl. Ona jenom povzdechla. Naprosto bez emocí.
"Zjevně to nechápeš." Potom na něj rychle skočila a přimáčkla ho k zemi tak, že neměl šanci zareagovat. Když jsem zahlédla její špičáky, vyřítila jsem se na ní. Odtrhla jsem jí od Stefana a odhodila k vedlejší zdi. Svezla se po ní, ale hned zase stála na nohou.
"Ivy.. neměla by jsi poslouchat cizí rozhovory." Potom zmizela. Obrátila jsem se ke Stefanovi, který stále ležel na zemi, zjevně dost mimo. Přerývavě dýchal a přísahám, že se mu trochu leskly oči. Bylo mi to všechno líto, kdybych..
Najednou jsem ucítila tepavou bolest na stehnu. Přidušeně jsem vykřikla a skácela se k zemi. Rifle mi začínala pokrývat krvavá skvrna. Před očima mi začali tančit hvězdičky. Svět začal pohasínat, až jsem nakonec neviděla vůbec nic.
Někdo se mnou třásl. Snažila jsem se otevřít oči, ale podařilo se mi to až po několikátém pokusu. Klečel nade mnou Stefan a pořád mnou třásl.
"Můžeš toho nechat?" vydala jsem ze sebe. Ihned přestal. Posadila jsem se a začala kontrolovat nohu. Pořád jsem cítila tu tepavou bolest. Zamračila jsem se a protrhla si džíny. Skoro přes celé stehno se mi táhla velká řezná rána, z které pořád crčela krev.
"To si děláš srandu.." povzdechla jsem.
"Co se stalo?" Stefan koukal střídavě na mě a na mou nohu.
"Zjevně někdo pořezal Fay. Bude to v pohodě, za chvíli se to uzdraví." Prudce jsem otočila hlavu dozadu, protože jsem odtud něco slyšela. Na milisekundu jsem zahlédla obrys nějaké postavy. Jenom se objevila a zase zmizela. Zatřásla jsem hlavou. Asi mi už vážně začíná hrabat. Stefan mi pomohl vstát ale noha mě skoro neunesla.
"Můžeš jít ke mně. Je to blíž, než do tvého bytu." Nabídl mi.
"Za chvíli se to uzdraví.." Oponovala jsem mu. Za tím to ale bolelo ukrutně. Skoro jakoby mi někdo nohu řezal. Po chvilce přemlouvání jsem souhlasila. Taky mi nabídl že mě tam donese, ale to už jsem nekompromisně odmítla.
Konečně jsem došlu do jeho domu. Nemyslela jsem, že dojít sem bude takhle obtížné. Noha stále nepřestávala bolet. Možná že si jí přece jenom uříznu. To by možná bolelo míň.
Sedla jsem si na jejich pohovku. Hodila jsem si na ní i nohy. Už jsem nekrvácela, snad už bude tedy zahojená. Většinou taková rána zmizí do pár minut. Takže jsem si byla skoro jistá. Když jsem se ale podívala na ránu, byla pořád ve stejném stavu, jako před tím.
Vyděšeně jsem se podívala na Stefana, který se tvářil stejně nechápavě jako já. Zaklonila jsem nechápavě hlavu a vydala přiškrcený zvuk. Vytáhla jsem z kapsy mobil a vyťukala Fayino číslo. Moderní technologie nakonec nebudou tak neužitečné jako jsem si myslela. Odeslala jsem jednoduchou zprávu ve které stálo jen: Co to má do háje znamenat? a odeslala jí. Chvíli na to, jsem uslyšela tón přicházející zprávy. Přicházelo to z druhého patra. Asi. Jestli si dobře, pamatuji, tak v druhém patře jsou pokoje Stefana a.. Damona. Samozřejmě.
Zase jsem se koukla na Stefana s pozvednutým obočím.

Předchozí kapitola..........................................Pokračování

 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Anketa

Jsi Team Ivy x Team Fay ?

Team Ivy!
Team Fay!

Komentáře

1 Lucianne Gray Lucianne Gray | E-mail | Web | 29. srpna 2012 v 20:44 | Reagovat

Skvěle, skvěle, skvěle! Jsem zvědavá, co řekne Ivy na to, že je Fay s Damonem, a jestli se mezi těmi dvěma konečně odehraje! Bože, nemůžu se dočkat na další kapitolu! :D :D

2 *NessinQa *NessinQa | Web | 30. srpna 2012 v 13:52 | Reagovat

hezký blog ;)

3 Brunetthé;* Brunetthé;* | Web | 31. srpna 2012 v 15:51 | Reagovat

Tuhle kapitolu už sem četla :) JInak pěknej blog!:)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.