7.Kapitola

4. srpna 2012 v 13:41 | Niks |  The Vampire Diaries - Never and Forever
*Z pohledu Ivy*
Konečně se rozloučila, odešla domů a nechala sedět Bonnie samotnou u stolu. Tu holku jsem neznala ale byla otravná. Hodně.


Seděla jsem v Grillu u stolku v rohu. Rozhodla jsem se začít trochu společensky žít a bar je vhodné místo. Vyčkávala jsem na vhodnou příležitost promluvit si s Bonnie. Normálně bych k ní asi nakráčela i když by tam byla s tou holkou ale.. asi by to nevypadalo moc dobře a nic by mi neřekla. Chtěla jsem s ní mluvit protože pochází z pokrevní linie Bennettů - stejně jako moje babička a matka. Chtěla bych zjistit víc "o mě". A Bonnie s těmi svými čáry, máry knížečkami by mohla něco vědět. Svým bezvadně vyvinutým sluchem jsem slyšela jak té holce řekla že se tu ještě chvilku zdrží. Začala ujetě hypnotizovat sklenici s pitím před sebou. Zvedla jsem se, přešla místnost k jejímu stolku a sedla si k ní. Člověk činu.
"Čau.."pozdravila jsem a nahodila milý výraz. Trochu falešný, nemám tuhle holku ráda. Vzhlédla a koukala na mě podrážděným pohledem.
"Co ode mně chceš?" zeptala se protivně. Oh, bože, ta teda neoplývá taktností.
"Myslela jsem, že by jsi mi mohla pomoct zjistit něco o mé matce." Nevím toho o ní moc, jenom že to byla čarodějka a už rozhodně nežije.
"Myslela sis špatně.. nic o ní nevím.. mám na práci lepší věci než ti pomáhat.. a teď mě omluv."
"Dávej si pozor co říkáš." Vyštěkla jsem po ní. Ona popadla kabelku a odešla. Kéž by tady nebylo tolik lidí. Na zjišťování informací mám obyčejně talent. Však ona mi to ještě poví. Přistihla jsem se jak si zatínám nehty do dlaně vzteky. Na tohle nejsem zvyklá. Nejsem často odmítána. Hlavou se mi míhaly myšlenky na to, že bych jí mohla chytnout pod krkem a prostě to z ní vymlátit ale.. asi jí dám ještě šanci. Poslední.
Na stole nechala nějaký zmuchlaný papír. Rozložila jsem ho a byla na něm jen nějaká napsaná čísla. Vzhledem k tomu že je čarodějka, mohlo by mít nějaký vize nebo co. Rozhodla jsem si ho tedy ponechat a strčila ho do kapsy. Pak jsem se přesunula k baru. Za chvíli přišel barman.
"Co to bude?" zeptal se s úsměvem přičemž na mě zíral. Nahodila jsem výraz o kterém jsem se domnívala že vypadá svůdně a pohled toho kluka mi to potvrdil. Objednala jsem si nějaký drink a on odešel. Ten barman vypadal dobře, vlastně víc než dobře. Měl kratší blond vlasy, světle modré oči a vypadal sympaticky. Takový ten typicky hodný kluk. Pod tričkem se mu ale rýsovalo svalnaté tělo. To není vůbec špatný. O pár minut později mi přinesl objednaný drink. Stál přede mnou trochu déle než by asi měl. Potom promluvil.
"Ty jsi tu nová, viď?"
"Jo, přijela jsem před pár dny." Odpověděla jsem a přemýšlela jak to ví. Barmani mají asi holt přehled.
"Aha.. a kolik ti je? Teda, myslím tím, jestli budeš chodit k nám do školy.." Škola? Ne, ne, ne, ne. Ne. Školu už jsem dokončila několikrát. Opravdu nemám zájem učit se všechno dokola. Na školu jsem ani nepomyslela. Byla by to přítěž na kterou nemám čas. Bohudík.
"Ne, asi nebudu.." odpověděla jsem a dál to nerozváděla. Radši jsem se rozhodla být vlezlá a zeptat se ho na jméno.
"Matt Donnovan" natáhl ke mně ruku. Znovu jsem se usmála a podala mu svou na pozdrav.
"Ivy Mikaelson" představila jsem se a on se nadechnul aby něco řekl jenže ho někdo zavolal. Pokrčil tedy rameny a spěšně odešel.
Poohlédla jsem se po místnosti. U kulečníku stála Caroline s tím neznámým Tylerem. Zvedla jsem se a vydala se k nim. Mé společenské chování dnes nezná mezí.
"Nevadilo by kdybych se přidala?" slušně jsem se zeptala. Tyler na mě jen koukal.
" Klidně." Vyzvala mě Caroline ale moc nadšeně nevypadala. No, co nadělám. To je tak, když jste silnější než ostatní. Bojí se. Přesto jsem se přidala k nim a kupodivu jsem se dobře bavila. Popíjeli jsme a přitom jsem je drtila v kulečníku. Léta praxe.
Kdybychom byli střízlivější, tohle celé by asi bylo trapné. Vůbec ty lidi neznám, ale přesto se tu s nimi směji tak, že je to určitě slyšet i venku. Asi o hodinu později dorazil Matt. Jak se ukázalo, dobře se s těma dvěma zná. Přidal se ke kulečníku. Zrovna jsme se smály nějaké kravině, když jsem uslyšela povědomý hlas, který se linul od baru. Položila jsem tágo a vydala se tam. Opřela jsem se rukou o pult a zářivě se usmála.
"Ale ,ale.. konečně se taky moje milovaná tetička uráčila ukázat." Rebbecu jsem měla vždycky ráda. Teda.. skoro vždycky. Ona vypadala že mě ráda vidí, ale přesto měla v obličeji vidět zklamání. A pak mě napadlo proč sem šla. V duchu jsem začala nadávat. Někdo jí poslal.

Přechozí kapitola ................................. Následující kapitola

 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Anketa

Jsi Team Ivy x Team Fay ?

Team Ivy!
Team Fay!

Komentáře

1 Ally Ally | E-mail | 4. srpna 2012 v 14:06 | Reagovat

mooooooooooccccc hezkej dílek

2 MiSs Cute MiSs Cute | 4. srpna 2012 v 21:02 | Reagovat

Ahojky :) Jelikož jsi reklamu napsala tam,kam jsi měla tak není problém :)
Moc ráda jsem se podívala a jen co budu mít zítra čas přečtu si všechny povídky od  začátku :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.