8. Kapitola

5. srpna 2012 v 23:56 | Ell |  The Vampire Diaries - Never and Forever
* Z pohledu Fay*
Procházela jsem se po náměstí. Moje myšlenkové pochody se pohybovali okolo včerejších událostí.
Napadlo mě, že bych asi bývala udělala lépe, kdybych se zachovala trochu víc jako Ivy. Pak jsem tu nesmyslnou myšlenku hned zahnala.

Nepotřebuji, aby mě měli rádi, když si je můžu získat silou. Což mě přivádí k Damonovi. Možná jsem to trochu přehnala. Asi bych si mohla začít tvořit svůj team.
Zaslechla jsem známé hlasy, když jsem procházela okolo Grillu. Slyšela jsem Ivy která si povídala s..Rebeccou. Zrovna vycházeli ven. Nahodila jsem povýšený arogantní postoj. Můj oblíbený. Hlavně ať to má efekt.
"Ona ne." Zastavila se ve dveřích a zavrčela. Podívala se na Ivy s vystrašeným výrazem. Tu povýšenou mrchu jsem vždycky nenáviděla. Usmála jsem se na ní.
"Ahoj, Becc." V mžiku jsem byla u ní a přimáčkla jí ke zdi. Nevydala ani hlásku. Chtěla jsem jí tak strašně moc zakroutit krkem. Ale zrovna vyšla z Grillu skupinka lidí. Musela jsem jí pustit. Najednou byla pryč. Stihla jsem zaregistrovat jakým směrem se vydala a okamžitě jsem se rozeběhla za ní. Uběhlo pár vteřin a byla jsem u Wickery Bridge, který zrovna dokončili.
"Už mě to přestává bavit, Fay" ozvalo se za mnou. Otočila jsem se.Stála tam.
"Spíš se vzdáváš. Prohrála bys." Pousmála jsem se.
"Asi ano, ale co bys udělala potom? Nemůžeš mě zabít. Dýky jsou v bezpečí a bílé duby tak trochu nejsou na skladě." Mrkla na mě. Zase ten namyšlený tón. Asi to bude v rodině.
"A co kdybych ti řekla, že jeden mám." Opětovala jsem to její trapné mrknutí. Ztuhla. Dala se na útěk, nečekaně.
"Rebecco vrať se!" zakřičela jsem. "Nechci tě zabít.Zatím." promluvila jsem a čekala. Vrátila se.
"Víš zlato, kdybych tím zabila tebe..čím bych asi zabila Klause? Zkus uvažovat. I když vím že to není tvoje nejvýraznější vlastnost." Zasmála jsem se. Ona na mě ale jen vyděšeně koukala.
"Proč ho chceš mrtvého, Fay?" zeptala se.
"Není to evidentní? Nenávidím ho! Za všechno co provedl mě, Ivy, mámě, babičce a bůhví komu dalšímu!" zvýšila jsem hlas.
"Myslím, že lžeš.Víš, že to poznám" zamyšleně se na mě podívala.
"Dobrou noc, Becc" věnovala jsem jí poslední úsměv a zmizela jsem.
Sedla jsem si na lavičku v parku. Byla jsem docela uhnaná a potřebovala si oddechnout. Přemýšlela jsem, jestli si mám jít zkusit promluvit s Bennetovou, ale hrozně se mi nechtělo. Ten její protivný obličej bych nejradši rozmlátila o zeď! Lehla jsem si na lavičku a pozorovala hvězdy. Byla to příjemná změna. Většinu mého času teď zabíralo plánování, jak ho zabít. Je to dost vyčerpávající. Začínám být docela bezradná. Najednou jsem zaregistrovala, že na lavičce naproti mně někdo seděl. Ale neslyšela jsem ho přicházet. Pomalu a otráveně jsem se zvedla.
"Kole!" vykřikla jsem a vrhla jsem se mu kolem krku. Nevím, co mě to popadlo. Prostě ho ráda vidím.
"Moje malá Fay. Udělali mi tu z tebe citlivku?" zasmál se a objal mě.
"Ne, jen tě ráda vidím.Všichni tady jsou tak..aargh!" zavrčela jsem a usmála se na něj. První upřímný úsměv za posledních pár dní. "Co tu děláš?" zarazila jsem se a přimhouřila oči.
"Už to začíná." Znovu se zasmál. "Mám tu nějaké nedořešené věci a hlavně jsem se přijel podívat na tebe. A být ti k dispozici, když t o bude potřeba." Zadíval se na mě a usmál se.
"Hele Kole..víš, si vážně roztomilej a dokonce si začal posilovat, ale..si strejda a kámoš" rozesmála jsem se. Zasmál se a hodil po mě dotčený pohled.
"Nech toho, malá.Prostě..si moje jediná rodina, víš?" polknul. Tohle mě vážně potěšilo. Když si to tak vezmu, tak měl spory snad s každým z naší povedené rodinky. Každý z nich aspoň jednou zalhal nebo zradil. Někteří, tím myslím Klause, se s tím nepárali a rovnou na to šli přes rakve.
"Já vím." Pousmála jsem se a naposledy ho objala.
"Uvidíme se zítra, Fay. Byl to dlouhý den. Cestování a tak všechno. Ozvu se ti." Odešel. Taky jsem se vydala domů. Měla jsem pronajatý malý pěkný domeček na kraji města. Byl malý ale vypadal úžasně. Jedinou vadou na kráse byli vyražené dveře. Někdo byl uvnitř. Nebo je. Rychle jsem prošla troskami dveří a pokračovala do chodby. Vypadalo to, že tu nikdo není. Řekla jsem si, že to budu řešit zítra a šla si lehnout do mé úžasné velké postele.Ani jsem nerozsvěcela a zahučela do postele. Otočila jsem se na bok.
"Kdo to k sakru je?!" Zařvala jsem. Někdo vedle mě ležel a když jsem se otočila, měl obličej přímo vedle mě.Rychle jsem se odsunula.
"Fay..musím uznat, že máš fajn vkus." Promluvil a já hned poznala, o koho se jedná.
"To už nemůžeš myslet vážně! Co děláš v mé posteli?!" křičela jsem na něj.
"No..ne zrovna to, co bych chtěl, ale minimálně se tu dobře leží." Nahodil ten svůj oslnivý úsměv.
"Damone..vypadni odsud. Cokoliv potřebuješ můžeme probrat zítra." Snažila jsem si zachovat klidný tón, ale asi mi to moc nešlo.
"Ale no tak, snažím se být jen přátelský." Mám dojem, že byl opilý.
"Nestojím o kamarády." Odsekla jsem.
"A možná od tebe něco potřebuji." Pokračoval.
"Myslela jsem si to." Zavrčela jsem a ukázala směrem ke dveřím.
"Četl jsem to, Fay." Šeptl.
"Ne..ne..nečetl." Vystrašeně jsem koktala. Zapisovala jsem si tam všechno.
"Podívej..vím, že nejsi tak drsná jak se děláš. A taky vím, o tvých tajných plánech, o kterých ses u nás asi zapomněla zmínit. Nebudu vyšilovat, ale..prostě teď půjdeme dolů, dáme si nějaké to béčko a promluvíme si o tom." Mluvil potichu. A myslím, že si ze mě ani neutahoval.
"Nebude třeba.." Natáhla jsem se k ledničce, která byla hned vedle postele a vytáhla dvě vychlazené skleničky plné B pozitivní.
"Začínáš se mi líbit." Zasmál se.

Předchozí kapitola ..................................... Následující kapitola

 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Anketa

Jsi Team Ivy x Team Fay ?

Team Ivy!
Team Fay!

Komentáře

1 Lady D Lady D | Web | 6. srpna 2012 v 21:16 | Reagovat

zajímavééé, obzvlášť ta scéna s Kolem :) a pak s Damonem :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.