28. Kapitola

17. září 2012 v 21:04 | Ell |  The Vampire Diaries - Never and Forever
*Z pohledu Fay*

Seděla jsem v kruhovité místnosti.

Na děsivosti přidával i fakt, že jsem byla připoutaná k jakémusi křeslu. Více vystiující by možná bylo říct přibitá. Mé paže držely na opěrácích hodně tlusté hřebíky. Neměla jsem sílu se pohnout. Už je to dost dlouho, co jsem neměla ani kapku lidské krve. Měla jsem zavřené oči a dělala, že spím. Bylo to jednodušší, protože pokaždé když jsem byla vzhůru tak semnou mluvil. A pokaždé když jsem mu zalhala nebo řekla něco co se mu nelíbilo tak bodnul. Seděl naproti mě a otíral zlatou dýku. Měla nahoře jakési smaragdové zdobení.
"Vím, že si vzhůru." Pronesl, aniž by odvrátil pohled od té prokleté kudly. Otevřela jsem oči. Měla jsem skloněnou hlavu a vlasy v obličeji. Nedokázala jsem ani zvednout hlavu. Vzpoměla jsem si na Ivy. Sice neplatí, že je stejně fyzicky vyčerpaná, ale všechna ta zranění má také.
"Nevím, jak se jim to povedlo, ale všechno okolo tebe, tvé sestry a Klause mám rozmazané." Donutila jsem svaly se pohnout a pousmála se. Pokročili. Šance na to, že tady shniju se trochu zmenšili. Vsadím se, že s tím přišel Klaus. Ne ovšem kvůli své milované dceři, ale kvůli Caroline. Ostatně jako všichni. Posledních pár dní v téhle díře mě donutilo přemýšlet. Když jsme toho byli schopné, hodně jsme s Caroline mluvili o nás. Došla jsem k názoru, že..jestli se odsud dostanu, tak vypadnu. Nemyslím z tohole šeredného hradu. Myslím z Mystic Falls. Asi začínám cítit, že tu o mě nikdo nestojí.
"To mě vážně moc mrzí." poznamenala jsem tichým hlasem. Stoupl si a došel dýku položit na jakýsi stolek. Zadíval se na mě znechuceným pohledem.
"Myslím, že je na čase, abych se představil, drahá." Prohrábl si své neupravené vlasy a prohlížel si mě. Konečně.
"Jmenuji se Aaron Mikaelson, a jsem tvůj strýc. Před staletími, když naše rodina ještě žila v Evropě, postihl kontinent mor. Byl jsem nakažen a všichni si mysleli, že jsem zemřel. Rodiče mě poslali k mocnému čaroději, který byl údajně schopný mě uzdravit. To taky udělal, ale už mě rodičům nikdy nevydal, pod záminkou, že jsem mrtev. Přišel na to, že mám obrovské čarodějné nadání po matce a udělal ze mě svého učně. Ze začátku jsem se bránil, ale později mi došlo, že tahle životní cesta byla mnohem přínosnější. Ten mocný čaroděj mi za mou oddanost a služby slíbil věčný život. Tak jsem jeho nabídku přijal." Vyděšeně jsem hypnotizovala zem. Nechápala jsem vůbec nic.
"A co chceš od nás?" Zeptala jsem se zoufale. Posměšně si odfrkl.
"Tvůj otec mi vzal všechno, co mi bylo blízké. Byla tu jedna žena, která pro mě znamenala víc než cokoliv jiného. Zabil ji. Později našel mého učitele, a pravděpodobně ho zabil. Tím se přerušilo spojení mezi ním a mnou a já přišel o mnoho ze své moci. Oslabilo to můj věčný život, který ze mě začíná vyprchávat a nevím jak dlouho to ještě mé tělo vydrží. Před půl rokem jsem byl ještě 19tiletý mladý muž, teď se cítím jako bych začínal stárnout. Chci pomstu, Faylinn."
Domluvil a polkl. Začínalo mi to všechno zapadat. Proč je tu zavřená Caroline. Chtěl mu udělat to samé co Klaus způsobil jemu. A já jsem tu prostě jen z neposlušnosti. A proto, aby měli ostatní větší motivaci se ukázat. Měl si tu nechat druhou Mikaelsonovou, to by rozhodně přineslo větší úspěch.
"Já tomu rozumím, věř mi. Strávila jsem dlouhá léta touhou po jeho smrti. Doslova jsem prahla po způsobu, jak ho zabít. Ale tohle dělat nemusíš. Dělá to z tebe stejně nechutnou bytost, jako je on sám. Před několika týdny jsem přišla na to, že existují jiné věci, než jen potřeba zabíjet a mstít se. Samozřejmě to v sobě pořád mám. Když se mi něco nepodaří jsem kvůli tomu schopná povraždit půlku města. Ale..Je to tvůj bratr. Bez ohledu na to, co udělal." Donutila jsem se zvednout hlavu a hodila po něm soucitný pohled. Vůbec jsem s ním nesoucítila, ale chtěla jsem ho obměkčit. Asi to moc nevyšlo.
"Říká někdo, kdo nenávidí svou sestru? Myslíš si, že nevím, že kdyby mezi vámi nebylo to podivné pouto už bys jí dávno zabila? Ze všech lidí bys zrovna ty měla mé činy chápat. Vzala ti Kola a jiné, na kterých ti záleželo." Nad tím jsem se zarazila. Byla jsem moc unavená na to, abych nad jeho slovy přemýšlela.
"Prosím, nech nás jít.." zažadonila jsem. Hlas mi přeskakoval a všechno mě bolelo. Když vzal do ruky svou kudlu a šel směrem ke mě, popadla mě šílená panika. Měla jsem zděšený výraz ve tváři a prosila jsem. Nepomohlo to. Vrazil dýku do mé klíční kosti. Zařvala jsem bolestí.
"Dobře, konec toho hraní si na citlivku. Přisahám, že přijdu na způsob, jak ti to tvoje prohnilý srdce vyrvu z hrudi." Vynaložila jsem značné úsilí, aby jsem promluvila nahlas a bezcitně. Svírala jsem se v bolestech a křičela, ale přišla jsem si silná. Věřila jsem tomu, že se mi dřív či později povede toho hajzla zabít.

Předchozí část ----------------- Následující část

 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Anketa

Jsi Team Ivy x Team Fay ?

Team Ivy!
Team Fay!

Komentáře

1 zuzana zuzana | 18. září 2012 v 18:39 | Reagovat

rychlo dalsie prosim

2 Alexis Dark Alexis Dark | E-mail | Web | 18. září 2012 v 19:15 | Reagovat

Krása... Zdá se, že jsem jediný člověk, který teď ve psaní "trochu" stávkuje... Ale kupodivu mi to nečiní žádný větší problém :-D

3 Ell (Adminka) Ell (Adminka) | Web | 18. září 2012 v 20:37 | Reagovat

[2]: Děkuju :) no my si taky stěží hledáme čas, to se neboj :D u nás ta stávka možná ještě příjde :D

4 Alexis Dark Alexis Dark | E-mail | Web | 18. září 2012 v 20:57 | Reagovat

[3]: To doufám, že ne! Tahle povídka mi promlouvá přímo do mé zkažené duše... Bylo by škoda, kdyby promlouvat přestala...

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.