29. Kapitola (Klaroline special)

22. září 2012 v 15:33 | Ell&Niks |  The Vampire Diaries - Never and Forever

Tato kapitola je věnována naší věrné čtenářce, Lucianne Gray, jelikož je to velký fanoušek Klaroline :)

*Z pohledu Caroline*
Vždycky jsem přemýšlela, jaké to musí být zemřít. Byla jsem tak vyděšená, že jsem téměř neslyšela ani své vlastní myšlenky.

Z vedlejších komnat ke mě doléhal Fayin zmučený křik. Bolelo mě to. Věděla jsem, jaké to je. Sedět tam a být naprosto bezmocná. Nikdy bych nevěřila, že zrovna Fay mi bude takovou oporou. Bez ní by byl každý den tady mnohem děsivější. Po tváři mi stekla slza. Byla jsem zoufalá a chtěla jsem konečně pryč. Byla jsem opřená o starou, cihlovou, šedou zeď. Pokusila jsem se postavit, ale nohy se mi okamžitě podlomily. Během následujících několika sekund jsem sklíčeně ležela na zemi. Vzdala jsem boj se sebou samotnou a zavřela oči. Nechala jsem své tělo odplout do sladkých vod bezvědomí, ikdyž jsem dobře věděla, že už se možná neprobudím.

*Z pohledu Klause*
Absolutně mě nezajímalo, co si myslí ostatní. Možná si myslí, že jsou chytří, ale ve skutečnosti nechápou vůbec nic. Za návalu nezvladatelného vzteku jsem vystoupil z auta. Tenhle nechutný hrad jsem znal až moc dobře. Polkl jsem. Nepřemýšlel jsem o tom, jak se ke mě bude chovat. Možná mě bude nenávidět ještě víc, než doteď. Způsobil jsem jí už tolik bolesti..
Zamítl jsem si, myslet na to, jak se bude chovat po tom všem. Jediné, co teď musím udělat, je zachránit jí. Na tom teď záleží.
Uvnitř budovy to vypadalo stejně, jako jsme si to pamatoval. Sešel jsem rovnou tam, kde se má nacházet to jeho proslulé vězení. Čas na to aby mu někdo srazil ego a ukázal mu, že by si neměl pohrávat s ohněm.
Překvapilo mě to ticho. Až moc ticho. Zahnul jsem ho uličky, která vede k cele, kde je Caroline vězněna. Už předem jsem si zjistil, kde přesně je. Hned jak jsem uviděl cely, uviděl jsem také jeho. Nebylo to pro mne žádným překvapením.
"Aarone. Dlouho jsem tě neviděl." řekl jsem mu pohrdavým hlasem.
"Ne že by po tom někdo z nás toužil." Usmál se na mě.
"Přišel jsem pro Caroline a Fay. Nezajímáš mě ty." Objasnil jsem mu, ač mu to muselo být jasné.
"Vážně si myslíš, že jí nechám jen tak jít?"
"Asi by jsi radši měl, určitě by si nechtěl aby tvůj milovaný učitel zemřel." Řekl jsem mu. Změna na jeho výrazu byla snadno viditelná. Pokračoval jsem.
"Vím, kde je. Momentálně je tak nějak dočasně pohřbený. Stačí abych lusknul prsty a už to jen dočasné nebude. Když nebude on.. nebude ani tvé věčné mládí, bratříčku." Trefa do černého.
"Proč bych ti měl věřit? Nejspíš ani nevíš kde je. Blafuješ." Snažil se hrát si na tvrďáka, kterému je to vlastně jedno. Moc mu to nešlo.
"Nemusíš mi věřit.. ale zeptej se sám sebe? Stojí ti to za to?" Nechal jsem mu vteřinku na to, aby zapojil svůj zchátralý mozek. Tohle rozhodně nemůže ryskovat.
"Dobře ale.. nenechám tě vzít si obě. Potřebuju tu mít i tu druhou pro případ, že bys měopět zradil." Vrhnul jsem po něm vraždivý pohled. Tohle mě nenapadlo.
"Chci Caroline." Prohlsáil jsem pevně rozhodnutým hlasem. Nebyl jsem si tak jistý. Jediné, čím jsem si jistý je, že tu Caroline nenechám už ani o hodinu déle. Nemohu.
"Jako vždy. Otáčíš se k rodině zády kvůli nepodstatným věcem." Změřil si mě znechuceným pohledem. Nebudu mu dávat další zámkinu k hádce, nebo oddalování dohody. Když mu došlo, že s ním nadále argumentovat nehodlám, zavedl mě ke Caroline a odešel. Zatajil se mi dech. Její tělo bezvládně leželo na zemi. Po těle měla krev. Přiklekl jsem si kní a odhrnul jí vlasy z obličeje.
"Sladká Caroline. Všechno bude zase v pořádku." Vzal jsem ji do náruče a chystal se odejít. Ve vedlejší jsem postřehl v rohu rudou hřívu. Pozastavil jsem se. Moje malá Fay. Má dcera je zraněná, bezmocná a uvězněná, a já dám přednost dívce, kterou znám pár měsíců. Ne, že by si to nezasloužila.
"Omlouvám se, Fay. Brzy už to skončí." Snažil jsem se ji uklidnit. Na těle měla plno zranění a ztěžka dýchala.
"Já vím, já vím. Nečekala jsem nic víc. Vždycky dáš přednost něčemu jinému." Výraz v její tváři byl zklamaný, ale chápavý.
"Fay.." Nenapadla mě jiná slova. Díval jsem se na ni a všechno ve mě křičelo, ale..
"..vždycky to bude Caroline." Dořekla za mě. Byla to pravda. Přes všechny mé přesvědčení jsem opustil hrad a dovezl Caroline zpátky do Mystic Falls.

*Z pohledu Caroline*
Vzbudily mě paprsky slunce, zvláštní. Neochotně jsem otevřela oči. Bála jsem se, co uvidím. Ležela jsem v měkých peřinách a obrovské posteli. Většinu řezných ran už jsem necítila a téměř nic mě nebolelo. Chvíli jsem přemýšlela, jestli nejsem v nebi. Jestli už nejsem dávno mrtvá. Z přesvědčení mě vytrhl známý hlas.
"Dobré ráno." Otočila jsem se a v křeslu spatřila jeho. Nervozně se usmíval a ve tváři byla viditelná úleva.
"Co se stalo?" Zeptala jsem se vyděšeně. Zkontrolovala jsem celé své tělo a nikde nenašla ani šrám. Už mě jen bolela hlava. Co se to tu do háje děje? Jak jsem se dostala sem? A..kde to vlastně jsem? Bože!
"Všechno je zase dobré, Caroline. Jsi v bezpečí." Utěšoval mě. To snad ne.
"Všechno není dobré. Co tu dělám?!" Nemohla jsem tomu uvěřit. Teď bude určitě dělat, jako že se nic z toho nestalo. Jak Klausovské. Kvůli němu skoro shniju na místě přirovnatelném k peklu, a on mi prostě popřeje dobré ráno. Vstala jsem z postele a urychleně si natáhla džíny a oblékla is kabátek, ležící na stole. Jeho úlevný vraz byl pryč.
"Potřebovala jsi mou pomoc. Prosím. Udělám všechno proto, abys mi odpustila." Postavil se udělal pár kroků ke mě. Okamžitě jsem uskočila a zavrtěla hlavou.
"Tak se ode mě drž dál." Řekla jsem zadržujíc slzy a utekla.
Nevěděla jsem, kam mám jít. Nechtěla jsem domů. Potřebovala jsem s někým mluvit. Všechno to, co jsem držela v sobě, jsem chtěla někomu říct. Zoufale jsem se chtěla někomu svěřit. Nechci na tohle být sama.. nemůžu. Po tom všem je momentálně moje psychika na bodu mrazu. Otázka, ale je komu se můžu svěřit. Bonnie nebo Elena, blesklo mi automaticky hlavou. Trochu nedostupné. Po tváři mi stekla slza, kterou jsem rychle setřela, jako bych se bála, že jí někdo uvidí. Zamířila jsem k domu Salvatorů. Stefan byl při mě, když jsem se stala upírem. Pomáhal mi s tím vším. Věřila jsem, že bude ochotný vyslechnout i tohle. Vždycky má ty svoje psychologický, hluboký kecy.
Zaklepala jsem na dveře, které po chvilce otevřel právě Stefan. Uvítal mě, tak jak jsem doufala. Právě jsem z něj udělala kamarádku, které se mohu vyplakat na rameni. Řekla jsem mu všechno. I to, co se týká Klause. Tvářil se poněkud.. roztrpčeně. Jak by nemohl? Jde tu o Klause. Neustále z něj mám rozporuplné pocity. Ale prošla jsem si kvůli němu, něčím, na co nikdy nezapomenu. Byla jsem jen návnada. Zase se mi chtělo brečet. Zamrkala jsem, abych rozehnala slzy.
"Chápu to, Caroline. Klaus není ta nejlepší partie, jakou si můžeš vybrat. Byl proti nám celou dobu. Zničil nám životy! Ale.. myslím, že pro tebe má určitou slabost. Když jsi byla.. tam, byl úplně posedlý tím, aby tě odtamtud dostal. Věř mi. On tě zachránil. Těžko se mi to říká ale.. nebýt jeho, ještě bys tam byla." Koukal na mě s vážným výrazem Stefan.
"Ne. Jen kvůli Klausovi jsem tam byla! Nebýt jeho, nemusela bych si tím vším projít!" skoro jsem křičela. Věděla jsem, že Stefan za nic nemůže, spíše jsem podvědomě řvala na Klause.
"To je pravda.. ale zdá se - ačkoli jsem nemyslel, že to někdy zjistím - Klaus má city. A jsem si jistý, že nějaké city chová hlavně k tobě, Caroline. Udělal všechno pro to, aby tě zachránil. Vypadal, že by klidně prošel ohněm, jen aby jsi tam nebyla o hodinu déle."
Nechtělo se mi těm slovům věřit. Ale část mě, tomu opravdu věřit chtěla. Chtěla jsem, aby to, co říkal Stefan, byla pravda. Tím svým proslovem mi úplně zamotal hlavu. Zvedla jsem hlavu a podívala jsem se na něj významným pohledem. Kývl.
Zvedla jsem se a chystala se udělat něco šíleného.
"Musím jít. Děkuju. Jsi vážně dobrý přítel." Lehce jsem se pousmála a vydala se směrem ke dveřím.

*Z pohledu Klause*
Stmívalo se. Postával jsem na terase a prohlížel si noční oblohu. Jediné, na co jsem dokázal myslet, byla ona. Nechce se mi věřit, jak moc mě činní slabým. Nikdy jsem nebyl tak zranitelný. Měl bych to už konečně zastavit.
"Omlouvám se." Ozvalo se za mými zády. Automaticky se mi na tváři vykouzlil úsměv, stejně jako pokaždé, když ji slyším. Otočil jsem se. Postávala tam, krásná a sebevědomá jako obvykle.
"Vím ,že mi to trvalo, ale už mi to došlo. Možná to byla tvá chyba, ale nemohl si za to. Měla bych ti děkovat, a ne se chovat jako uražená husa." Šeptla. Dívala se do země a pokrčila rameny. Opatrně zvedla pohled směrem ke mě.
"Nemáš nejmenší ponětí o tom, co jsi se mnou schopná udělat. K čemu všemu mě myšlenka na tebe umí dohnat." Byla to pravda. Udělal bych pro ni všechno na světě, a asi je na čase, aby na to přišla. Zatvářila se zmateně.
"Já..já to nechápu." Upřela na mě své nádherné modré oči, které mě opět dohnaly k úsměvu. Přistoupil jsem k ní blíž.
"Caroline..jsem si vědom všeho, co jsem kdy udělal. Udělal jsem plno strašných věcí, ublížil hodně lidem. Až teď toho všeho lituji. A není to kvůli nim, ale kvůli tobě. Přál bych si být pro tebe dost dobrý. Přál bych si být někým, kdo si tě zaslouží. Bohužel ale nejsem, a chápu, že už mě po tom všem nechceš vidět." Vydechl jsem. Chystal jsem se udělat tu nejtěžší věc v mém životě.

*Z pohledu Caroline*
Stál tam přede mnou a choval se jako člověk. Jako někdo, kdo doopravdy cítí. Všechno, co vypustil z úst mi vrtalo hlavou a nevěděla jsem, co mám dělat. Pohladil mě po tváři. Chystal se odejít. Udělal sotva krok a došlo mi, že ho nechci nechat jít. Chytila jsem jeho ruku a otočila se k němu.
"Jsi zároveň to nejlepší, a to nejhorší, co mě potkalo." Řekla jsem potichu. "Ale jsem si jistá, že tě nechci ztratit." Byla jsem přesvědčená, že jsem postřehla plamínky v jeho očích. Měli jsme obličeje jen několik centimetrů od sebe. Díval se na mě takovým způsobem, jako ještě nikdy nikdo. Jeho ruka stiskla tu mou a své rty přitiskl na mé. Když mě políbil, došlo mi, že tohle je to, co chci. Chci být s ním.

Předchozí část --------------------------------- Následující část

 

3 lidé ohodnotili tento článek.

Anketa

Jsi Team Ivy x Team Fay ?

Team Ivy!
Team Fay!

Komentáře

1 zuzana zuzana | 23. září 2012 v 18:33 | Reagovat

Skvelé ako vždy.
Len mi je ľúto Fay. :-(

2 Domčika Domčika | E-mail | Web | 23. září 2012 v 19:31 | Reagovat

ďakujem za pochvalu fotiek ^^

3 Abeille Abeille | Web | 24. září 2012 v 20:17 | Reagovat

dakuejm za pochvalu :)
tak ja neviem, podla mna fotenie nieje o foťáku :)
Povedať na dobré fotky : je to tým že máte dobrý foťák je ako povedať kuchárovi že má dobrú rúru :)

4 Lucianne Gray Lucianne Gray | E-mail | Web | 26. září 2012 v 19:21 | Reagovat

Holky vy jste opravdu nejlepší! :D Strašně se mi to líbilo, a moc, moc děkuju! :D

5 Beky Beky | E-mail | 19. ledna 2013 v 23:17 | Reagovat

úžasne :) nechceli by ste začať písať samostatnú poviedku o páre Klaroline ? :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.