31. Kapitola

30. září 2012 v 22:36 | Ell |  The Vampire Diaries - Never and Forever
*Z pohledu Fay*
Postávala jsem na balkoně a sledovala, jak vychází slunce. Užívala jsem si každou minutu. Když jsem byla zavřená v té díře, bála jsem se, že už sluneční svit nikdy neuvidím.

Uběhly dva dny, co jsem zase zpátky ve svém domě. Po celou tu dobu tu semnou byl Damon a staral se o mě. Děsilo mě to. Přemýšlela jsem o našem rozhovoru s Caroline. Vzpoměla jsem si na její otázku, na kterou jsem si nebyla schopná odpovědět. Byla jsem si jistá, že k němu asi něco cítím. Ale nemyslím si, že je to láska. Povzdechla jsem si, ale tvář mi zdobil úsměv. Stále mě těšila myšlenka, že se na mě nevykašlali. Myslím tím Damona a Ivy, což je víc překvapující. Z myšlenek mě vytrhly jeho teplé paže, objímajíc mě kolem pasu. Stál za mnou a pousmál se.
"Ty vážně nedokážeš chvilku ležet, viď? Ještě nejsi uplě uzdravená a musíš být unavená a.."
"Damone!" Zasmála jsem se. Pořád se choval jako velký taťka a byl až moc přítulný. Ne, že by po mě vyjížděl nebo tak, ale pořád mě objímal. Nervovalo mě to. Nebo mě možná nervovalo to, že mě jen objímal. Nevím. Moje pocity byly hodně smíšené.
"Tak já pro tebe riskuju život, a ty si tu poskakuješ na balkóně. Vrať se do postele, ty naše drsná Ariel." Pousmál se a dostrkal mě k posteli. Utrousila jsem pár protestných poznámek. Bylo to vážně jako ve školce. Zalehla jsem do postele. Posadil se a starostlivě se na mě díval.
"Co je?" Pozvedla jsem obočí. Zasmál se a zakroutil hlavou.
"Jsem rád že si v pořádku." Zahleděl se na mě. Donutilo mě to zase se usmát. Pak se zvedl a prostě odešel. Jak frustrující. Přistihávám sama sebe v tom, že prostě chci, aby tu semnou zůstal a chrlil pěkné řečičky. Fay, kam si to dopracovala? Chvilku jsem nadávala sama na sebe a potom se rozhodla utéct. Už mě nebavilo tu ležet a poslouchat jeho krásné kecy a pak ho vidět odcházet. Hodila jsem na sebe tmavé úzké džíny, šedé tílko a přes to černé sáčko. Seběhla jsem schody mého malého baráčku a vyběhla ven. Damon pravděpodobně zamířil domů, tak jsem ho následovala. Během pár minut jsem došla k sídlu Salvatorů a vtrhla dovnitř. Teda vtrhla je trochu přehnané, spíš jsem se vplížila. Hledala jsem Ivy, a zaslechla jsem její hlas v jídelně. Bylo tam docela dost lidí. Vešla jsem do místnosti, a všechny oči se zaměřily na mě. Byla tam Caroline, která se na mě usmívala, potom Ivy, která byla taky docela ráda, že mě vidí..Salvatorové, dokonce i Matt, Rebecca a dokonce i Elena. Všichni na mě zírali a někteří z nich vypadali, že jso zklamaní, že dýchám.
"Fay! Vypadáš, že už je ti lépe. Přidej se k nám." Prohlásila přátelsky Caroline. Tu holku mám čím dál víc ráda. Posadila jsem se na židli vedle Caroline. Na druhé straně seděl Damon, který mi tiše šeptl:
"Děláš si ze mě srandu? Měla jsi ležet." Podívala jsem se na něj s úsměvem. Elena se zvedla od stolu a důležitě odkráčela do obýváku. Něco málo co jsem zaslechla z rozhovorů u stolu naznačovalo, že tu není žádaná. Damon si povzdechl, zvedl se a taky odešel. Caroline zrovna vyprávěla o našem krásném pobytu v tom pošahaném hradu.
"..bez ní bych to asi psychicky nezvládla." zaslechla jsem. Pravděpodobně mluvila o mě. Usmála jsem se na ní.
"Jojo, taky bych nečekala, že si tady Blondie oblíbím, ale člověk nikdy neví." Poprvé jsem se mezi těmi lidmy cítila normálně. Jako že mě tu možná i dokážou vystát a nevadí jim moje přítomnost. Moje jizva pod lopatkou se opět ozvala, tak jsem se omluvila a šla najít ty obklady. Zamířila jsem do obývacího pokoje, kde ještě zůstali po Ivy. V tom jsem zaslechla hlasy. Damon a Elena scházeli schody.
"..měli bychom se vrátit. Jsem v pořádku." Špitla Elena. Damon jí objal.
"Nikdy tě v tom nenechám samotnou, Eleno. Nevzdám to s tebou. Nikdy." Šeptl. Ztěžka jsem dýchala a nemohla tomu uvěřit.
"Jsi mnohem lepší než Stefan. Škoda, že jsem si to neuvědomila dřív, než se objevila Fay." Řekla a pohladila ho po vlasech.
"Já a Fay jsme přátelé. Mám jí rád, ale..ty jsi pro mě teď číslo jedna." Políbil ji.
Měla jsem dojem, že začnu křičet. Že tu pitomou krávu vážně zabiju.
"Ale ale..máme společnost." Řekla posměšným tónem. Otočili se a Damon se tvářil hodně neurčitě. Vypadalo to, že je mu to líto, ale nepustil ji. Polkla jsem a beze slova odešla. Doběhla jsem si do jídelny pro kabát a prostě vypadla.

Válela jsem se v křesle a v uších měla sluchátka. Takový ten trapný pubertální pocit. Pustit si něco hrozně smutného a dělat ze sebe chudáčka. Přitom nevím, co jsem si myslela. Každému je jasné, že vždycky bude milovat Elenu. Měla bych s tou lidskostí vážně mírnit.
"Ale sestřičko. Snad tě nesrazí na kolena jeden dobře vypadající upír." Zasmála se a vecpala se ke mě. Ukradla mi jedno sluchátko. Skoro to vypadalo, jako bychom byly opravdové sestry. Chvilka čehosi, podobající se rodinné idylce se docela hodila.
"Začínám být slaboch. Mystic Falls na mě má špatný vliv." Povzdechla jsem.
"Mě to povídej. Přijela jsem sem za účelem vraždy vlastního otce, a teď tu zůstávám jen proto.." zastavila se a zavrtěla hlavou. Šťouchla jsem so ní s úsměvem.
"Protože? Jen povídej, přeháněj."
"Jen pro to, že taky začínám být slaboch. Dovolila jsem si cítit, a už mi to přidělává starosti.Nevím co mám dělat. Myslím, že chci být s Mattem. Je úžasný, pozorný..a je to člověk. Jenže před nedávnem se tu objevil Ben. Pokaždé když ho vidím, je to strašně těžké. Je to jako kdybych byla zas ta naivní blbka, která je do něj zamilovaná." Podívala jsem se na ní a položila si hlavu na její rameno. Nikdy jsme nebyly větší sestry, než tu noc. Celou noc jsme propovídaly, protancovaly a propily.

Předchozí část----------------------------------------Následující část

 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Anketa

Jsi Team Ivy x Team Fay ?

Team Ivy!
Team Fay!

Komentáře

1 didi didi | 1. října 2012 v 15:22 | Reagovat

uzas

2 ^^Brooke BrokenSmile<3 ^^Brooke BrokenSmile<3 | Web | 3. října 2012 v 9:38 | Reagovat

děkuji za komentík ;-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.