36. Kapitola

30. října 2012 v 22:14 | Ell&Niks |  The Vampire Diaries - Never and Forever
*Z pohledu Fay*
Dříve jsem milovala narozeniny. Vždycky jsem je trávila poflakováním se po velkoměstě s flaškou mého oblíbeného Jacka Danielse a chutí zabíjet. Vlastně byla tu období, kdy to bylo na každodením pořádku. To nadšení už ale jaksi pohaslo. Jsem jedině ráda, že to tu nikdo neví. Kromě Klause a Ivy, pochopitelně.

Byla jsem na cestě ke Klausovi, když jsem postřehla Ivyinu černou hřívu. Přidala jsem do kroku abych jí dohnala. Konečně jsem srovnala krok a ona si až po nějaké odbě všimla, že jsem vedle ní.
"Lehce mimo provoz, ne?" Zasmála jsem se a šťouchla do ní.
"Prosím řekni mi, že nebude žádná B-Day party." Prohodila otráveně. Pozvedla jsem obočí.
"Já o to rozhodně nestojím, ale ty jsi byla vždycky ten "narozeninový" typ. Co se děje?" Podezřele jsem na ní pohlédla. Pořád hleděla před sebe a přidala do kroku.
"Moje poslední narozeniny před tím, než mě zavřeli do rakve jsem strávila strávila s Benem." Povzdechla. Znělo to trochu jako že je naštvaná, že na to vůbec myslí. Vždycky pro něj měla hroznou slabost a on to necítil stejně. Chápavě jsem kývla. Po těch Damon-dramatech v posledních pár týdnech jsem přesně věděla, jak se cítí.
"Takže to vidím tak, že tentokrát to budeme prostě ignorovat." Odsouhlasila jsem. Po všem co se stalo, nemám náladu na lidi. Včera jsme se dozvěděli, že Aaron byl malé kuřátko proti tomu, co pravděodobně příjde teď. Klaus nám vysvětlil, že výměnou za Caroline řekl Aaronovi, kde se nachází jeho učitel. Divné je to, že na to místě, našel mrtvého Aarona a ne dědu čaroděje. Takže náš děda mráz se asi někde poflakuje a dělá bůhví co a jak už to bývá zvykem, žádná mocná nadpřirozená bytost Mystic Falls prostě minout nemůže. Dá se říct, že v Mystic Falls se člověk nikdy nenudí.

*Z pohledu Ivy*
Po těch stovkách let, ztrácejí narozeniny ne celé té svojí zářivosti. Oslavy, dárky.. najednou to všechno už nemá smysl. Jen další číslo. Navíc, když vlastně nestárnete, narozeniny, nejsou vlastně narozeniny. Všechno jen naoko. Přiznávám, narozeniny pro mě dřív měli speciální význam. Asi jsem si chtěla nalhávat, že vlastně nejsem monstrum, které bude žít navěky. Ne, že by mi to vadilo. Máte čas na všechno. Šly jsme s Fay bok po boku, obě zabrané do svých vlastních myšlenek a jen čas od času něco prohodily. Jsem si jistá, že přemítá o tom samém, co já. Litovala jsem mých nových bot, které se pomalu obalovaly sněhem.. doufala jsem, že jsou kvalitní.
Zvuk mobilního telefonu, mě vytrhl z přemýšlení. Automatiky jsem zalovila v kapse, než jsem si uvědomila, že vyzvánění není moje.
"Jo?" Ozvala se do mobilu s úsměvem Fay.
"Přijď k Benovi, prosím tě. Vyskytl se celkem takový "menší" problém. Ivy má přijít taky. Pospěště si." Slyšela jsem Carolainin vystrašený hlas. Znělo to opravdu naléhavě. Fay položila mobil a hodila po mně roztpčený výraz.
"Tolik k narozeninám." Řekla jsem veselým hlasem.
Něvěděla jsem kde Ben bydlí. Zjevně v tom nejdražším a nejluxusnějším domě, který tu sehnal. Fay to ovšem věděla. Jak to sakra ví?! Duševně jsem se uklidňovala. Jsou to nejlepší přátelé, jistě že to ví.
Stály jsme před honosnými dřevěnými, vchodovými dveřmi s pozlacenou klikou, když se ozval křik, po kterém tuhla krev v žilách. Obě jsme bez přemýšlení vtrhly dovnitř, všude ale byla jen tma. Ve vzduchu jako by se vznášela podivná atmosféra. Otřásla jsem se.

*Z pohledu Fay*
Tohle je vážně divný. Postávali jsme tam a neodvažovali se ani dýchat. No, to není moc smysluplné, když jsme vlastně mrtvé ale..
"Caroline?" Šeptla jsem. Zaslechla jsem podivné šustění. Slyšela jsem okolo sebe plno zvuků. Postavila jsem se blíž k Ivy abychom měli strategickou pozici pro případ boje.
"Všechno nejlepší!" Ozvalo se sborovým hlasem a myslela jsem, že mi rupnou bubínky. Najednou se rozsvítila světla a bylo mi všechno jasné. Šílené. Bylo tu hrozně lidí, které ani neznám. Hodily jsme po sobě s Ivy takový ten pohled s úmyslem okamžitého útěku. Ale to by bylo docela nevděčné. Nahodily jsme falešný úsměv. Musím uznat, že to bylo..velké. Bylo to elegantní. Všichni měli plesové večerné šaty a byli tu číšníci. Nestačila jsem se divit. Přiběhla ke mě Caroline ve fialových korzetových šatech. Vypadala skvěle. Její tvář zdobil ten nehynoucí nadšený úsměv. Možná až moc.
"Překvapení!" Oči jí zazářily a v ten moment mi to bylo jasné. Ona byla hlavní hlavou celé téhle..oslavy. Elegantním krokem k nám přispěchal Ben. Nenápadně jsem se podívala na Ivy, jejíž změna výrazu byla dost viditelná. Z otráveného protivného obličeje se stalo roztomilé usmívající se kachňátko.
"Ahoj. Doufám, že jste si nemysleli, že vaše bůhvíkolikáté narozeniny necháme jen tak plavat?" Pousmál se. Postavil se mezi nás a obě nás objal kolem ramen. "Něco pro vás mám. Nejste vhodně oblečené a já vím lépe než kdokoliv jiný, jaký máte vkus." Mrknul na nás a odvedl nás do jednoho z přepychových pokojů kde nás zanechal.
"Co to k čertu je?!" Štěkla jsem hned jak se zavřely dveře. Ivy zakoulela očima a porozhlédla se.
"Myslím, že to budeme muset překousnot. Přece jen, asi se snažili. Hodně." přešla k jednomu ze dvou zrcadel u kterých byli pověšené šaty. Byli nádherné. Nechala jsem jí se kochat a pohledem zabloudila k druhému rohu místnosti, kde bylo druhé zrcadlo. Vykulila jsem oči. Byla tam úžasné šaty. Měli stříbrnou barvu a byli..kouzelné ( pro představu ).

* Z pohledu Ivy *
Zírala jsem na ty úžasné šaty a představovala si, jak dokonale na mě budou vypadat. Podívala jsem se před místnost na Fay, která měla na obličeji stejný blažený výraz jako já. Zavřela jsem rychle pusu, abych z toho náhodou nezačala slintat. Usmívala jsem se od ucha k uchu. Všechno špatné o narozeninách beru zpět. Absolutně všechno. Po té dlouhé chvíli zírání jsme se obě vydaly za převisy, které měly zjevně sloužit právě k tomuto účelu. Děkovala jsem svému podvědomí, že jsem si před odchodem navlnila vlasy a zvolila vhodné líčení. Stav účesy kupodivu pořád držel. Jak jsem to mohla před sto lety zvládnout bez laku na vlasy?
Oblékání bylo trochu složitější, musely jsme si s Fay vypomoct se zapínáním. Ale výsledek, byl lepší než jsem očekávala. Podívala jsem se do zrcadla. Ty šaty byly opravdu dokonalé ( znovu pro představu ). Rychle jsem se ještě poupravily, uznale a trochu povýšeně jsme na sebe kývly, nazuly boty na jehlách, které nám donesla Caroline a vydaly se vstříc davu.
Ben opět intuitivně přispěchal. Uznale písknul.
"Lepší než jsem očekával." Řekl nám uchváceně a my dvě jsme se egoisticky usmály, pokrčily rameny a udělaly pukrle. Přidala se k nám Caroline a všichni jsme vyrazili ke stolu, který byl zlaté prostřený a na něm plno jídla. Vypadalo to tu jako v Bradavicích při hostině. Uvažovala jsem, zda se to na akci, kde jsou všichni takto eleganetně oblečení hodí. Nic tomu ale neubírá na úžasnosti. Najednou se všichni shromáždili kolem tohoto obdélného stolu a čišníci rozdali skleničky s šampaňským. Všichni se na mě a Fay usmívali. Tohle by přinutilo usmívat se i toho nejzarputilejšího člověka.
"Dovolte mi, abych připil na tyto úžasné slečny po mém boku, které jsou důvodem dnešní sešlosti. Nebudu pronášet dlouhé řeči, stejně by mě nikdo neposlouchal." Uchechtl se Ben. "Takže.. Ivy, Fay.. děkuju vám za to, že jste. Všechno nejlepší." Pozvedl skleničku a mrkl na nás. Ťukla jsem si se všemi ke kterým jsem dosáhla a vypila doušek šampaňského. Myslela jsem že moje srdce praskne štěstím. Rebekah na mě koukala z druhé strany stolu svým typickým výrazem ale tentokrát i upřímným úsměvem. Připila jsem si s ní na dálku. Postupně jsme se koukala na všechny když.. bože, ta mi tak chyběla! Naplno jsem se usmála na tu tvář, která na mě koukala s našpulenými, úsměvajícími rty a taktéž egoistickým pohledem.
"Katherine, co tady děláš?" Šeptla jsem radostně, jistá že mě uslyší.
"Přece jsem si nemohla nechat u jít tvé .. tojejednokolikáté narozeniny." Zasmála se a hodial do sebe celou sklenku šampaňského.
Zahédla jsem také Stefana a Damona. Damon vypadal, že neví co tady sakra ještě dělá. Zasmála jsem se tomu. Osazenstvo se pomalu začalo rozcházet v párech na parket, protože začala hrát hudba. Otočila jsem se a naproti mě stál pohotový Ben, který mi nabízel rámě. Musela bych být blbá, kdybych ho odmítla. Zavěsila jsem se do něj a nechala se odvést na parket. Periferním viděním, jsme si všimla že Damon vleče na parket Fay, která se svůj šťastný úsměv snažila zakrýt urážlivými poznámkami.

Narozeninová oslava ještě není u konce! Už brzy pokračování. Bude všechno tak dokonalé, jako doposud?
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Anketa

Jsi Team Ivy x Team Fay ?

Team Ivy!
Team Fay!

Komentáře

1 Lucianne Gray Lucianne Gray | E-mail | Web | 31. října 2012 v 16:22 | Reagovat

Opět povedená kapitola! Nehorázně se těším na další! =D

2 Alexis Dark Alexis Dark | E-mail | Web | 31. října 2012 v 19:09 | Reagovat

Krása :-) Kéž by byl život opravdu tak dokonalý...

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.