36. kapitola (II. díl)

1. listopadu 2012 v 22:05 | Ell&Niks |  The Vampire Diaries - Never and Forever
*Z pohledu Fay*
Pozorovala jsem všechny, co seděli u stolu. Postřehla jsem, že tu sedí jen lidi, kteří nám asi mají být blízcí. Ti ostatní lidé jsou prostě jen nějaká verbež nalákaná na pití zdarma. Po mé pravici seděla Ivy a na druhé straně Caroline, která si vyměňovala roztomilé pohledy s mým otcem. Je to docela nechutné když to vezmu kolem a kolem.

"Hej Caroline..ne, že bych ti to štěstí nepřála, ale z té sladké atmosféry mezi vámi se mi špatně dýchá." Mrkla jsem na ní s úsměvem a ona se ušklíbla.
"Nežárli. Mohla bych ti začít říkat nějakou hezkou dcerkovskou přezídvkou. Co třeba drobku?" Zasmála se a věnovala se svému šampaňskému. Tak super. Jsem o stovky let starší a ona mi bdue říkat drobku. Vstala jsem od stolu a šla se upravit. Když jsem hledala nějaké zrcadlo, uviděla jsem něco, co mi dost rychle zkazilo náladu. Skvělý. Postřehla jsem přicházet Damona s Elenou. Docela opovážlivé. Vykašlala jsem se na zrcadlo a šla hledat flašku čehosi silného. Když jsem popadla jakousi lahev z baru, našla jsem volný pokoj a rozvalila se na gauč. I přes mé modlitby ve smyslu ať sem sakra nikdo nechodí, hned pár vteřin po tom se otevřeli dveře. Vešel Klaus s tím jeho otravným úsměvem.
"Ale ale..můj oblíbený nevděčný opilý parchant. Hádám, že jsi zastihla mojí drahou Elenu." Pousmál se a posadil se vedle mě.
"Prosím nemluv. Nebo tu mrchu asi zabiju." Polkla jsem a lokla si z lahve. Klaus mi jí samozřejmě vzal a káravě na mě hleděl.
"Něco pro tebe mám." Vytáhl z kapsy malou pozlacenou krabičku. Vyděšeně jsem vykulila oči.
"Počkej počkej počkej..Tohle je dost incestní." Uchechtla jsem se. Zakoulel očima a otevřel krabičku. Vážně v ní byl prstýnek. Byl stříbrný a vepředu měl modrý kamínek. Byl naprosto úchvatný. Bylo v něm vyrité F. Zírala jsem na něj s otevřenou pusou.
"To je..nádherné." Vymáčkla jsem ze sebe. Pousmál se a nasadil mi ho na prsteníček. "Ale víš, že nepotřebuji prsten, abych mohla chodit ve dne." Podotkla jsem. Kývl.
"Není to Lapis lazuli. Je to modrý drahokam. Nejvzácnější, který jsem byl schopen obstarat. Tím pádem ten nejvzácnější." Dořekl pyšně. Byla jsem hodně překvapená. Bylo to nádherné.
"Já nevím co mám říct. Děkuju." Šeptla jsem.
"Ještě neděkuj. Není to jen prstýnek. Sama to časem poznáš." Usmál se, pokynul směrem ke dveřím a já, stále uchvácena a omámena, jsem s ním šla zpátky.

*Z pohledu Ivy*
Elena? Vážně? Zírala jsem na ní naprosto otráveným výrazem a vzteky do sebe hodila zbytek šampaňského v mé skleničce. Nikdy jsem ničeho nelitovala tolik, jako její přeměny. Ztráta času.
Začala jsem hypnotizovat obrovský trojpatrový dort, celý politý marcipánem. Opravdu mi nepřipadal nápad sníst ho celý sama, špatný. Dobře, s laskavostí mého srdce bych se podělila s Fay. Někdo mi položil ruku na rameno a já leknutím nadskočila. Stála za mnou Rebekah, která vypadala šťastná sama sebou. Zlatavé vlasy měla sepnuté do perfektního drdolu, na sobě měla červené korzetové šaty, které byly v zadu prodloužené a nadýchané, vpředu "vykrojené", aby ukazovaly nohy. Dneska vypadal každý tak úžasně.
"Jakožto moje neteřinka, bych tě asi měla něčím obdarovat, co říkáš?" Dokonce u při tomhle milém gestu se tvřáila egoisticky. Ono už to asi ani nebude egoistické, spíše jen normální výraz. Vsadím se, že se takhle tváří i když spí. "Takže.."
"Víš, že mi nemusíš nic dávat." Zdvořile jsem se usmála.
"Pšt." Zasyčela a pokynula rukou k.. jejímu sluhovi, nebo klukovi kterého s velkou pravděpodobností ovlivnila. Okázalé. Držel v rukou malou černou krabičku, na které se vyjímala purpurová stuha. Koukla jsem po Rebekah, která se stále s očekáváním usmívala. Vzala jsem si od toho chudáka krabičku a rozvázala mašli. Uvnitř se skrýval náhrdelník. Zatajil se mi dech. Krásně se třpytil a házel odlesky. Byl - asi - z bíleho zlata, přívesek byl ve tvaru zvláštního geometrického tvaru, podobného kapce. Úplně uprsotřed se skvěl zelenavkavý kamínek.
"Je to rodinné. I když je naše rodina dost.. rozpoluplná, máme hodně tradičních věcí, které se po generace předávají. Tohle je jedna z těch věcí." Vysvětlila mi Beka. Nevydala jsem ani slovo a pořád zírala na to uvnitř. Vypadalo to nádherně.. okázale a netradičně. Kupodivu to vypadalo až zvláštně moderně, na to, že je to pravděpodobně stovky let staré.
"Děkuju.. děkuju moc.. vážně.. opravdu si toho vážím." Kroutila jsem hlavou. Nikdy jsem si nepřipadala úplně začleněná v rodině. Mám jinou matku a pár Původních se mě snažilo minimálně jednou zabít, takže tohle pro mě mělo velkou cenu. Objala jsem na znamení díků Rebeku.
"Zas to s tou láskou tolik nepřeháněj." Zasmála se.

*Z pohledu Fay*
Hypnotizovala jsem tu děvku pohledem. Povídala si s Elijahem, jehož přítomnost mě nemile překvapila a tvářila se u toho až moc pobaveně. Elijah pro ni měl vždycky slabost. Stejně jako pro Tatiu a Katherine. Znechuceně jsem odvrátila pohled od toho povedeného páru a podívala se po Ivy. Tančila s Benem a tvářila se spokojeně. Letmo jsem pohlédla na Matta, který se zklamaným výrazem ignoroval Rebeccu, která se asi snažila získat jeho pozornost. Zakroutila jsem nad tím hlavou. Vážně jí nechápu. Matt je asi skvělý kluk a je hodný. I když na druhou stranu rozumím tomu, že Ben je skvělý a při pohledu na něj se lidem podlamují nohy. A je to upír. Dost podstatná část. V obklopení všech těch vztahů a flirtů jsem se necítila zrovna dobře. Sakra! Zase se mi vrátili vzpomínky. Tyler. Zahnala jsem slzu. Pro jistotu jsem si skočila zpátky do pokoje, kde měla být má záchrana. Vážně jsem se dnes ptořebovala hodit do nálady. Když jsem tam ale vešla, našla jsem tam něco jiného. Elena a Elijah. Počkat. Myslím, že by její jazyk měl být v krku někoho jiného.
"Ty malá mrcho. Myslela jsem si, že to není možné, ale si horší, než Katherine." Ironicky jsem se usmála a vrátila se zpět do hlavního sálu. Povídala jsem si s Caroline a snažila se přijít na jiné myšlenky. Po několika minutách přišla Elena a nalepila se na Damona. Zhluboka jsem se nadechla a měla jsem dojem že to nezvládnu. Umírala jsem potřebou jí zabít. Hlavní sál byl zrovna docela vylidněný, všichni se přesunuli na zahradu, kde měl být ohňostroj. Najednou jsem zazmatkovala, ocitla se za Elenou a zakroutila jí krkem. Damon s otevřenými ústy pozoroval jak jí lámu vaz a nebyl schopen slova.
"Ještě mi poděkuješ." Odsekla jsem protivně a odkráčela někam nahoru. Nechtělo se mi být ve společnosti všech těch lidí, tak jsem našla balkon, abych mohla ohňostroj pozorovat odtud. Bylo to velkolepé. Stála jsem tam a pozorovala všechny ty barvy. Stál za mnou. Cítila jsem jeho přítomnost.
"Myslela jsem tím, že je to malá děvka. Během dneška už určitě stihla vyjet po víc lidech než po Elijahovi."
"Já vím.." Prohodil nešťastně. "Asi jsem udělal chybu."
"Asi?" Otočila jsem se k němu. " Tak já ti něco řeknu. Byla bych mnohem lepší volba než ona. Snažila bych se abys byl šťastný a nemusel řešit nic jiného. Ale víš co? Je mi to jedno. Nezajímá mě to. Nebaví mě něco cítit. A už vůbec ne něco cítit k tobě." Zadržela jsem slzy, pozbírala všechen zbytek ze své hrdosti a nechala ho tam stát. Dnešek byl náročný.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Anketa

Koho byste chtěli vidět v nové povídce?

Klaus 26.4% (19)
Caroline 19.4% (14)
Damon 15.3% (11)
Stefan 5.6% (4)
Kathrine 8.3% (6)
Elena 5.6% (4)
Rebecca 5.6% (4)
Matt 6.9% (5)
Elijah 6.9% (5)

Komentáře

1 Alexis Dark Alexis Dark | E-mail | Web | 2. listopadu 2012 v 20:28 | Reagovat

Aha no... Tak zajímavé :-D

2 Lucianne Gray Lucianne Gray | E-mail | Web | 2. listopadu 2012 v 20:42 | Reagovat

Proboha... tahle kapitola mi tak moc připomíná písničku Lies, od Mariny and the diamonds.... text je dokonalý, ale ten v téhle kapitole ještě víc! =D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.